Nekonečně arogantní pokrytectví jako program - předklon před Bruselskou soldateskou Doporučený

 Jiří Kobza, poslanec za politické hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD). Ve sněmovně je místopředsedou dvou výborů: pro evropské záležitosti a zahraničního. Člen stálé komise pro kontrolu činnosti Úřadu pro zahraniční styky a informace. Jiří Kobza, poslanec za politické hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD). Ve sněmovně je místopředsedou dvou výborů: pro evropské záležitosti a zahraničního. Člen stálé komise pro kontrolu činnosti Úřadu pro zahraniční styky a informace. snímek Ivana Haslingerová revue Fragmenty

Inu, máme my to v ČR divný politický obyčej. Pokrytectví jako program na jehž konci jsou mrtví Arméni a v jejich tělech zbytky našich bomb. To by si nepřál snad ani přítel humanitárního bombardování Václav Havel. Nebo se pletu? Posuďte sami: ČR zrušila 18.10.2020 embargo na vývoz zbraní do Turecka, které otevřeně podporuje Ázerbájdžán v Náhorním Karabachu. Totožný postoj zaujala EU. Zatímco Kanada v reakci na použití zakázaných kazetových bomb Ázerbájdžánem při ostřelování karabašských měst povolení na vývoz zbraní do Turecka zastavila. Úsměvné přitom je, že embargo na dovoz zbraní do Turecka bylo v ČR zavedeno na podzim v souvislosti se situací v Sýrii, kdy Evropská unie naopak schválila omezení dovozu zbraní do Turecka v reakci na tehdejší intervenci Turecka v severní Sýrii. Ministerstvo zahraničí to  tehdy ústy tiskové mluvčí zdůvodňovalo tím, že „Hlavním důvodem bylo, že jsme chtěli chránit kurdské obyvatelstvo v Sýrii.” Nyní opět poskytla mluvčí ministerstva zahraničí vysvětlení ve stylu chytré horákyně: „Poté, co se ukázalo, že ke střetům tureckých a kurdských sil nedochází, byly letos na jaře uvedené restrikce zrušeny.” Podle mluvčího ministerstva průmyslu a obchodu Marka Vošahlíka ČR v současnosti praktikuje tzv. cílené omezení vývozu vojenského materiálu, u něhož existuje riziko použití v Sýrii a každá žádost o vývoz do Turecka je posuzována mimo jiné i z tohoto hlediska. S prominutím, ale to si z nás pan mluvčí utahuje. Buďto dodáváme zbraně nějaké zemi, třeba Turecku, a ta si pak sama rozhoduje o jejich užití, nebo ne. 

 

Ještě jsem neviděl obchodní smlouvu, kde by stanovovalo a závazně, třeba pod sankcí stanovilo, že zbraně v této zemi použít smíme a jinde nikoli. Ne, prostě u nás jako obvykle zvítězily tři základní pudy: předklon před bruselskou soldateskou, strach a touha po peněžním benefitu. Jak se hezky doplňuje!

V letech 2014 až 2019 z Česka do Turecka putovaly zbraně a vojenský materiál v hodnotě zhruba 38,62 milionu eur (přes jednu miliardu korun). Více než polovina tohoto materiálu (17,52 miliardy eur) přitom do Turecka zamířila v roce 2019 před uvalením podzimního embarga. Do Ázerbájdžánu české firmy ve stejném období vyvezly zbraně a materiál za 7,24 milionu eur (196,5 milionu korun). Přitom už od roku 1992 platí embargo OBSE na vývoz zbraní silám, které se účastní bojů o Náhorní Karabach. Česká zbrojní a zahraniční politika si mezinárodní závazky účelově strká za klobouk. Na podzim 2017 média upozornila, že se navzdory embargu do Ázerbájdžánu přes Izrael dostaly české houfnice DANA. Podobné nebo stejné houfnice ukazuje říjnové video ázerbájdžánské televize z ostřelování Náhorního Karabachu, jak informují Novinky.cz. Je to však ještě horší. Podle sdělení ministerstva zahraničních věcí ČR aktuálně neuvažuje ani o uvalení sankcí na Ázerbájdžán kvůli použití zakázané munice, stejně tak není na pořadu dne ani rozšíření aktuálních sankcí na Turecko. Doposud prý nepadl žádný návrh, který by se touto otázkou zabýval, jak uvedla mluvčí Štíchová. Tu to máme. Turecko, náš přítel nejvěrnější. Turecko, které nám za naše (evropské) peníze prodává ilegální migranty, kupuje naše zbraně, které jsou v rozporu s mnoho let platnými mezinárodními závazky. Snad abychom na ty naše zbraně napsali cosi jako „určeno pouze pro humanitární bombardování.“ To by bylo zhruba v té linii, kterou jsme započali za prezidenta Havla. Toho Havla, který při nástupu do čela státu tolik halasil o nutnosti zrušit nejen Varšavský, ale i ten Severoatlantický pakt, aby se pár let na to stal mluvčím jeho agrese do Srbska.

Inu, máme my to taky u nás nějaký divný politický obyčej. Pokrytectví jako program. Jenže na jeho konci jsou mrtví Arméni a v jejich tělech zbytky našich bomb. To by si nepřál snad ani ten Havel. Nebo se pletu?

A co na to naše diplomacie?

Ministr Petříček ve stejném okamžiku poskytl rozhovor pro Seznam.cz, kde odbyl problém Náhorního Karabachu dvěma frázemi, aby se vzápětí věnoval úplně jinému tématu (Bělorusko) a uchýlil ke své obvykle frázi: „Rusko, stejně jako další autoritářské státy se snaží již delší dobu oslabovat demokracii v Evropě. Ukazovat, že autoritářské řešení problému je možná efektivnější. Stále více hovoříme o tom, že je tu soupeření té demokratické správy věcí veřejných a toho autoritářského. Já jsem přesvědčen, že je to demokracie, která dlouhodobě zajišťuje lidem lepší a plnohodnotnější život.“ Položil bych tedy panu ministrovi otázku, která se nabízí: A co Turecko, není to náhodou ten nejautoritářštější režim na evropském území? Když má pan Petříček takové jasné a čisté úmysly s tou naší demokracií, proč teď nebubnuje na poplach? Je to proto, že to má z Bruselu zakázáno? Nebo že by byl věřícím téže sekty?

A na konec je samozřejmě otázka, kde v této mele zůstaly naše neziskovky, které tak statečně již 15 let rozšťourávají Bělorusko? Kam šly všechny ty peníze, vyplácené neziskovkám různými cestami? Kde je Člověk v tísni? Že by v Bělorusku anebo společně s ministrem Petříčkem řešil otravu-neotravu nejjedovatějším jedem, co lidstvo zná, Navalného?

To nás opravdu mají za takové pitomce, že to nekonečné arogantní pokrytectví neprohlédneme?

Číst 623 krát
Ohodnotit tuto položku
(1 Hlasovat)
Zveřejněno v SVĚT

Související položky (podle značky)

Právě přítomno: 1020 hostů a žádný člen

Odebírejte Fragmenty

 

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %