Vytisknout tuto stránku

Příspění Daniela Hermana po naší kulturu hodnotit nelze - není totiž co Doporučený

Stav některých národních památek je opravdu tristní Stav některých národních památek je opravdu tristní snímek Ivana Haslingerová Fragmenty

Nedávno se mne ptal jeden čtenář, co si myslím jako šéfredaktorka kulturně-hospodářské revue Fragmenty o přispění ministra kultury Daniela Hermana české kultuře. Překvapilo mne, že vlastně nemám o čem psát, protože jediné, co se mi vybavilo o tomto pánovi, byla jeho snaha vydobýt svému strýci státní vyznamenání vydíráním prezidenta republiky a vlastně ani to se mu nepovedlo. Rezort kultury pod jeho vedením jakoby se zastavil. Pamatuji, jak ministr Pavel Dostál snad každý měsíc bojoval tu za peníze na památky, tu na knihovny, tu se bral za pravdivé informace v médiích... A i když některé jeho nápady, jako například vybírat z každé prodané knihy jednu korunu na provoz knihoven, byly úsměvné, nešlo jim upřít, že se ministr Dostál snaží něco s našimi médii, kulturou, památkami i četbou občanů dělat. Stále sháněl peníze pro kulturu, až z něj ministr financí šílel. Z pana Hermana rozhodně pan Babiš nešílí.

Naopak mu musí být vděčný za to, že pan Herman selhal nejen profesně, ale především morálně, a to tím, že hlasoval pro návrh rušící potřebu čistého lustračního osvědčení pro členy vlády. Co na tom, že byl kdysi předsedou České biskupské konference a představoval se hlasitě jako odpůrce komunistického režimu. Důležitější pro pana ministra nyní je, že se stal díky nedávnému veletoči nejbližším spojencem pana Andreje Babiše, o němž nikdo nepochybuje, že s StB už díky svému postavení v Podniku zahraničního obchodu spolupracoval, a jako agent Bureš by nemohl bez čistého lustračního osvědčení funkci ministra zastávat.

Pokud jde o činnost Daniela Hermana ve funkci ministra, pak nelze přehlédnout jeho obdiv nejen k EU, ale především k Německu a sudetským Němcům. V tom jediném je konzistentní. Naopak slibovanou alternativu k financování divadel a jiných kulturních institucí nepředložil, nezajímala ho ani krize v Národní knihovně a v celém kulturním rezortu nastala personální bída. Zmiňme jen ty články profesora Knížáka nad zoufalou situací v Národní galerii. co člověk četl či publikoval! Pan ministr nereagoval a dokonce neodpovídal ani na jeho otevřené dopisy, v nichž ho Milan Knížák seznamoval s chybami a plýtváním s penězi ve vedení Galerie. Pouze neustále šmudlal slibovaný zákon o památkové péči, který nakonec rozumně uvažující vládní koaliční poslanci zamítli pro jeho špatnou podobu. 

Sečteno a podtrženo, pan ministr Herman pro kulturu ČR udělal velké NIC. A v politice se zachoval jako klasický bezpáteřný člověk, čímž straně lidové rozhodně neudělal žádnou slávu. Podobně jako on měnil své postoje kdysi její předseda Josef Lux. Snaha pana Bělobrádka, aby lidovcům už neříkali občané "hadi na tři" byla chováním pana Hermana velice otřesena. Ale to je věcí lidovců, že něco takového mezi sebou snesou. To už je ale na jiný článek.

Číst 2167 krát
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Zveřejněno v KULTURA
IVANA HASLINGEROVÁ

Šéfredaktorka  revue Fragmenty:

RNDr. Ivana Haslingerová, CSc., ředitelka Odboru pro styk s veřejností KKČ, (*21.08.1946 v Praze)

Vystudovala SVVŠ v Humpolci (1960-64) a Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor fyzika pevných látek (1964-69). V letech 1970-71 absolvovala tamtéž postgraduální studium za účelem získání titulu RNDr., v roce 1977 tam obhájila disertační práci v oboru fyziky pevných látek a získala titul CSc. Výsledky její kandidátské práce byly využity mj. v Ústavu jaderné fyziky v Řeži u Prahy při studiu slitin kovů tvořících povlaky jaderného paliva v jaderných reaktorech, které jsou vystaveny extrémním teplotním a dalším podmínkám. Pracovala tam jako odborný asistent v letech 1973-74. V letech 1975-93 působila jako vědecký pracovník v Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského ČSAV. Během své vědecké působnosti publikovala 39 původních vědeckých prací a příspěvků na vědeckých konferencích z oboru studia krystalické struktury a vlastností pevných látek a teoretické kvantové fyziky a chemie. Dvakrát jí byla udělena mimořádná Cena Akademie věd. Od roku 1994, po nedobrovolném odchodu z AV ČR po bezprecendentním zákroku tehdejšího předsedy Akademie věd ČR Rudolfa Zahradníka se věnovala publicistice a od 1997 je šéfredaktorkou revue Fragmenty. Prostřednictvím revue Fragmenty jsou zajišťovány granty a umělecké projekty, neboť je zasílána významným osobnostem ze světa kultury, podnikání a politiky. Náplní revue jsou převážně původní články a rozhovory s významnými osobnostmi. Nikdy nebyla členkou KSČ, neboť komunizmus pokládá za největší neštěstí lidstva. Jejím koníčkem je malování, politika, psaní článků a esejů, počítače, četba, turistika. Je vdaná, manžel Doc. Ing. Jiří Pancíř, CSc., syn Michal Haslinger. Je dcerou Libuše Pamětnické, básnířky a spisovatelky kraje Vysočina.

Nejnovější od IVANA HASLINGEROVÁ

Související položky (podle značky)