Fragmenty - Církev a morálka národa
IVANA HASLINGEROVÁ

IVANA HASLINGEROVÁ

Šéfredaktorka  revue Fragmenty:

RNDr. Ivana Haslingerová, CSc., ředitelka Odboru pro styk s veřejností KKČ, (*21.08.1946 v Praze)

Vystudovala SVVŠ v Humpolci (1960-64) a Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor fyzika pevných látek (1964-69). V letech 1970-71 absolvovala tamtéž postgraduální studium za účelem získání titulu RNDr., v roce 1977 tam obhájila disertační práci v oboru fyziky pevných látek a získala titul CSc. Výsledky její kandidátské práce byly využity mj. v Ústavu jaderné fyziky v Řeži u Prahy při studiu slitin kovů tvořících povlaky jaderného paliva v jaderných reaktorech, které jsou vystaveny extrémním teplotním a dalším podmínkám. Pracovala tam jako odborný asistent v letech 1973-74. V letech 1975-93 působila jako vědecký pracovník v Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského ČSAV. Během své vědecké působnosti publikovala 39 původních vědeckých prací a příspěvků na vědeckých konferencích z oboru studia krystalické struktury a vlastností pevných látek a teoretické kvantové fyziky a chemie. Dvakrát jí byla udělena mimořádná Cena Akademie věd. Od roku 1994, po nedobrovolném odchodu z AV ČR po bezprecendentním zákroku tehdejšího předsedy Akademie věd ČR Rudolfa Zahradníka se věnovala publicistice a od 1997 je šéfredaktorkou revue Fragmenty. Prostřednictvím revue Fragmenty jsou zajišťovány granty a umělecké projekty, neboť je zasílána významným osobnostem ze světa kultury, podnikání a politiky. Náplní revue jsou převážně původní články a rozhovory s významnými osobnostmi. Nikdy nebyla členkou KSČ, neboť komunizmus pokládá za největší neštěstí lidstva. Jejím koníčkem je malování, politika, psaní článků a esejů, počítače, četba, turistika. Je vdaná, manžel Doc. Ing. Jiří Pancíř, CSc., syn Michal Haslinger. Je dcerou Libuše Pamětnické, básnířky a spisovatelky kraje Vysočina.

Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
V pátek 20. a v sobotu 21. října  2017 se bude konat v Kulturním domě Ostrov v Havlíčkově Brodě již 27. Podzimní knižní veletrh. V mottu veletrhu, Literatura nebo život, se odráží podle slov jeho ředitelky Markéty Hejkalové rostoucí obliba literatury faktu a její prolínání s beletrií. I když většinou  největší zájem bývá ve dni zahájení veletrhu díky množstvím doprovodných programů provázejících ho do pozdních večerních hodin,  tentokrát se zřejmě stane opak. V sobotu 21. října 2017  ho u příležitosti vydání své další knihy o klimatu „Zničí nás klima nebo boj s klimatem?“ navštíví prezident republiky v letech 2003-2013 Václav Klaus. Po úspěšném bestselleru "Modrá, nikoliv zelená planeta", který byl vydán již v 8 jazycích v mnoha zemích světa se vrátil profesor Klaus opět k ekologickým problémům. Od 11:15 hodin pobeseduje o své nové knize v salonku č. 1 s návštěvníky. Součástí jeho návštěvy bude i její autogramiáda.

Letošní volební kampaň je pro mnohé voliče velmi nepřehledná. Jasné je jen to, že nepolitické hnutí ANO vyhovující voličům nesledujícím politiku ale pouze svoji peněženku, bude vítězem voleb. Přesto je zde kolem 70 % občanů, kteří si přejí politiku čitelnou a mnozí z nich se táží, koho volit, když jedna strana na druhou jen hází bláto místo toho, aby nabízela, co pro občany udělá? Kdysi to bylo jasné, pravičáci hodili svůj lístek Klausově pravicové ODS, levičáci Zemanovým levicovým socialistům. Politici tehdy bojovali mezi sebou o ideje a nepomlouvali se jako omezené pavlačové klepny. Nyní díky komicky zbabělému a pokryteckému chování předsedy ČSSD Sobotky ztratila levice svoji jistotu volby. Podobně po Topolánkově furiantskému řádění, Nečasově neschopnosti a poté, co se současný vůdce Fiala jednou provždy neomluvil za hrůzy Topolánkovsko-Nečasova vedení, ztratila pravice víru, že se ODS vrátí ke klausismu. K udržení se nad vodou jí v těchto volbách pomohla největší Babišova chyba - zavedení EET. Jako k největšímu odpůrci tohoto kroku k ní přešlo  velké množství malých a středních podnikatelů napříč politickým spektrem. A k dovršení všeho se začal celou neomarxistickou Evropskou unií šířit životu nebezpečný politický směr -  islám.

Dne 9. října 2017 tomu bylo na den přesně 25 let od úmrtí publicistky, spisovatelky a básnířky Libuše Pamětnické. K tomuto výročí vydalo nakladatelství Práh jako 644. publikaci její knihu pohádek STRAŠIDLA ZE ZÁLESÍ.  Křest knihy se konal v jejím rodišti Humpolci, kde působila po návratu z Prahy jako učitelka. Je s podivem, co dokáže psané slovo, díky jemuž žije památka člověka nejen u pamětníků, ale především u nejmladší generace. V městské knihovně v Humpolci se křtu knihy zúčastnily děti ze třetího ročníku ZŠ, které spisovatelku nikdy osobně nepoznaly, ale které znají její pohádky dodnes. 

V poslední době rozčeřily veřejné mínění protesty praktických lékařů. I když se vláda snažila přidávat peníze odborným lékařům na klinikách, a to právem, s praktickými lékaři nakládala, jakoby byli nějakou druhou kategorií. Při vší úctě ke specialistům na klinikách, z nichž mnozí se zařadili mezi světové lídry jako například profesorové Neužil či Pirko, bez schopných praktiků, kteří by nerozeznali infarkt od chřipky, by neměli koho léčit. Pacienti by cestou domů zemřeli. Nevím, kde se vzal pohled na praktické lékaře, že jsou jakousi druhou kategorií. Nemusí sice v noci operovat a věnovat se pacientům, ale zato musí mít znalosti o všech orgánech a nemocech a na jejich rozhodnutí závisí často doslova život pacienta. Kdysi se jim proto říkalo domácí lékaři a lidé si jich upřímně vážili. Nyní, když mají na pacienta průměrně 5 minut, se na ně veřejnost dívá takřka jako na úředníky, kteří jsou od toho, aby je poslali léčit ke skutečným doktorům. Je to fatální chyba. Protože všichni schopní medici se snaží díky tomu umístit na klinikách a praktiků stále ubývá.

 
Když jsem si přečetla  článek "Záhady občana Duky" od PhDr. Josefa Mlejnka, PhD., z Institutu politických studií Katedry politologie UK v kdysi tak vážených Lidových novinách, vyrazilo mi doslova dech nad tím, kam dospěla Universita Karlova, když vychovává takové politology. Žila jsem totiž v mylné představě, že politolog by měl mít hluboký reálný přehled o dění ve společnosti a popisovat ho s nadhledem, noblesou  a nezaujatostí. Naivně jsem si myslela, že by neměl stranit jedné  skupince, ale objektivně popisovat fakta a nesnižovat se k pseudoargumentům a debatním trikům patřícím do hospod 4. cenové skupiny. Pan Mlejnek však všechny moje iluse o politologii zklamal. Z článku přímo čiší  myšlenková plochost, neznalost faktů ba přímo pohrdání fakty. Do očí bijící je jeho dětinské fandění genderové ideologii, merkelovskému třeštění o správnosti masivní migrace a vnucování pochybné multikulturní ideologie. Pokud to dělají politicky nevzdělaní sluníčkáři, prosím. Ale neměl by na jejich úroveň klesnout doktor politologie z Karlovy university. Navíc když si za objekt svého vzteku zvolí tak vzdělanou osobnost, jakou je Jeho Eminence Dominik kardinál Duka, OP, arcibiskup pražský a primas český. 

Morálka společnosti během života ve dvou totalitách velmi utrpěla a národ se dosud ze života v nacistickém a poté komunistickém kulturním marazmu úplně nevzpamatoval. Mnozí občané si zvykají žít v neomarxistickém socialismu, podle něhož vlastenectví je vydáváno za šovinismus, demokratický národní stát za překonanou instituci. Společnost tím ztrácí morální rozměr. 

Nigel Farage, zakladatel a dlouholetý předseda Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP), je  velká osobnost britské, evropské a v poslední době i americké politiky. Osobnost, která se zasadila o vystoupení Velké Británie z protektorátu EU. Osobnost, která má v současné době takovou důvěru u Donalda Trumpa, že je spojkou mezi britskou a americkou vládou. Tato osobnost přijela podpořit svého bývalého kolegu v EP, předsedu Svobodných Petra Macha, ve volbách do Poslanecké sněmovny: "Přijel jsem, abych podpořil někoho, kdo udělal velice správný krok, nalezl v sobě sílu dobrovolně se vzdát velkých prebend, obědů, recepcí a vystoupit z Evropského parlamentu, aby se mohl plně věnovat důležitým domácím volbám a mohl své myšlenky prosazovat v domácím parlamentu, protože v tom evropském to nejde. Mach je skvělý člověk, který nesleví ze svého přesvědčení, že národní stát je základním kamenem existece civilizované společnosti. Za dlouhá léta v evropské politice jsem nepotkal nikoho s takovou odvahou a věřím, že je to politik budoucnosti."

Dne 14. září 1937 zemřel zakladatel našeho samostatného státu a jeho první prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Je pochopitelné a správné, že u příležitosti 80 let od jeho úmrtí naše média vydávala mnoho vzpomínkových pořadů. Smutné je, že většinou šlo pouze o opakování známých bodů z encyklopedií a proto jeden pořad či článek jako druhý poskytovaly prakticky tytéž glorifikující informace o jeho silné osobnosti, jeho boji s Rakouskem-Uherskem, jeho odvaze a vlastenectví... To vše je samozřejmě správné připomínat, zejména při pohledu na naší politickou scénu handrkující se místo o ideje o maštale pro koně a podobné podružné věci. Je to důležité připomínat zejména mladé generaci, která je již současnými médii a výukou ve školách natolik zmanipulovaná, že si vůbec neuvědomuje důležitost státní samostatnosti a na otázku, zda by jí vadila její naprostá ztráta, s úsměvem odpoví, že je jí to jedno, že se stejně cítí Evropanem. Chybou ale je, že jsem nikde nepostřehla vážné zamyšlení nad tím, že stupňující se arogantní tlaky představitelů Evropské unie na zánik samostatných států a na vznik evropského superstátu jsou v naprostém ale opravdu naprostém rozporu s celoživotním Masarykovým snažením za samostatnost našeho státu.  

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %