Budoucnost bez morálni obnovy národa je nemyslitelná Doporučený

Budoucnost bez morálni obnovy národa je nemyslitelná snímek archiv Arcibiskupoství pražského

Morálka společnosti během života ve dvou totalitách velmi utrpěla a národ se dosud ze života v nacistickém a poté komunistickém kulturním marazmu úplně nevzpamatoval. Mnozí občané si zvykají žít v neomarxistickém socialismu, podle něhož vlastenectví je vydáváno za šovinismus, demokratický národní stát za překonanou instituci. Společnost tím ztrácí morální rozměr. 

Vše přirozené a proto donedávna většinově spontánně přijímané je vydáváno za překonané a nezajímavé. Vše tradiční je vydáváno za zastaralé a nemoderní, v důsledku čehož je zesměšňováno a vylučováno ze společnosti. A nejhorší je, že nová generace bere tuto situaci za normální a jí vyhovující. A politici, kteří by měli společnost kultivovat ze strachu před bruselskými vládci, od nichž očekávají po skončení vlády báječné trafiky v Bruselu, jen ke všemu mlčky přihlížejí. 

Na štěstí pro náš národ jsou tu stále osobnosti, které tyto tendence znepokojují a jsou přesvědčeny, že k nim nesmíme mlčet a že se s nimi nesmíme smiřovat. Že se musíme  pokusit zachránit stále rychleji se rozpadající hodnotový systém naší země i celé Evropy. Ano, píši o bývalém prezidentu Václavu Klausovi a o Jeho Eminenci Dominiku kardinálu Dukovi, arcibiskupovi pražském a primasi českém.

Oba dva tyto pány trápí stále rychleji se rozpadající hodnotový systémPřestože podle pana arcibiskupa Duky největší chybou Evropské Unie bylo a je, že ztratila morální rozměr a kladla důraz pouze na ekonomiku a životní úroveň, tak ho profesor ekonomie Václav Klaus vyzval již v roce 2011 ke společnému boji za zachování našeho národa a za konzervativní hodnoty naší civilizace. A ať již pan kardinál vyslyšel slova pana prezidenta Klause, nebo se k tomu rozhodl sám ze svého vnitřního přesvědčení, od doby jeho nástupu do funkce primase českého je církev slyšet stále víc. Stále víc občanů si díky tomu uvědomuje, že vlastenectví není šovinismus a demokratický národní stát není rozhodně překonanou institucí.

Snad nejvýrazněji se symbióza obou pánů ve vztahu k našemu národu projevuje každoročně na významný den pro naši zem, svátek sv. Václava, který byl vyhlášen Dnem české státnosti. Nezapomenutelné projevy a promluvy obou pánů u příležitosti tohoto dne na Národní pouti ve Staré Boleslavi jsou vždy velkým povzbuzením pro ty, kteří si přejí zachování naší země s její křesťanskou kulturou. 

"Legenda svatého Václava je jedním z konstitutivních prvků naší státnosti. Je a byla vždy autentickou součástí našeho vnímání sebe sama i kontextu, v němž žijeme. O svatováclavskou legendu jsme se opírali, na ni jsme navazovali, byla a je pro nás inspirací a přimlouval bych se za to, aby tomu tak bylo i v budoucnu. Řada tendencí, prosazujících se v dnešním světě a v různé míře i u nás, mne znepokojuje a domnívám se, že znepokojuje i mnohé z občanů naší země. Stále více se utvrzuji v přesvědčení, že k nim nesmíme mlčet a že se s nimi nesmíme smiřovat. Bylo by dobře, kdybychom o nebezpečí, které z nich plyne, uměli mluvit nahlas a společně. Jsem sice jen vnějším pozorovatelem současných diskusí v římskokatolické církvi, ale domnívám se, že nás obdobným způsobem trápí stále rychleji se rozpadající hodnotový systém, který ještě donedávna charakterizoval a vlastně i definoval naši civilizaci, náš civilizační okruh, svět, který nazýváme Západem, naši Evropu, ke které patříme a vždy jsme patřili," říká o Svatováclavské legendě Václav Klaus.

Bohužel půl století v komunistickém atheistickém marazmu zničilo na mnoho generací morálku mnohých občanů a to nejen u nás. Tito občané jsou s nastalým životem v neomarxistickém socialismu spokojení a za růžovými brýlemi si stále ještě neuvědomují tragédie a hrůzy dějící se za hranicemi naší země krutými muslimskými bojovníky. A to, že je jen otázkou času, kdy se to začne dít díky jejich ignoranci k realitě i u nás. Namísto potrestání zločinců hledají pro ně omluvu a důvod, kdo za to může, že jsou tito teroristé tak zlí, a většinou obviní vlastní společnost, že se o ně nestarala. Zcestné přednášky pánů Koháků a Bělehradských po 11. září 2001 na amerických universitách jsme všichni slyšeli. Vlastenectví je v nich pokládáno za šovinismus, demokratický stát za překonanou instituci, která má být obětována ve prospěch nadstátních uskupení, která nikdy nemohou získat demokratickou legitimitu. Multikulturalismus ordinují jako oficiální ideologii. Vše tradiční a konzervativní vydávají za zastaralé a nemoderní a vylučují společenskou diskusi o něčem takovém. O Bohu a pokoře nepadne samozřejmě ani slovo.

Je jasné, že tento trend je mimořádně nebezpečný a je nejvyšší čas se mu aktivně postavit.

Prezident Klaus se tomuto zlu  staví od počátku, kdy začalo pronikat z EU do naší země. Rovněž v mnoha farnostech se o tom hovořilo a od nástupu kardinála Duky do arcibiskupského úřadu slyšíme varování před tímto nebezpečím i z nejvyšších církevních míst. A protože církev má významnou autoritu v nezanedbatelné části naší veřejnosti, prezident Klaus vyzval církev, aby "svou autoritu uplatňovala stále více a hlasitěji i v debatě celospolečenské." Samozřejmě ví, že se církev nemůže účastnit běžných politických půtek, ale "přál by si, aby od ní zaznělo jasné a zřetelné ANO-ANO, NE-NE ve veřejných střetech o hodnoty a občanské ctnosti, které jsou ohrožovány falešnými proroky takzvaného pokroku a modernismu."

"Říkat to nahlas je nezbytné. Vím, že tak mnozí činí. Vím, že byl papež Benedikt XVI. za mnohé své tolik potřebné konzervativní postoje terčem nevybíravých útoků. Doba, kterou žijeme, však má tolik nebezpečných rysů, že nechat ve veřejném prostoru dominovat jen oportunistické modernisty, se nakonec vymstí všem. Jsme v době, kdy je nutno riskovat i nepochopení, kdy je nutno vystavit se daleko více než dříve nepříjemným střetům, jakkoli se zdá, že v nich má druhá strana momentálně převahu, zejména mediální," zdůrazňuje  prezident Klaus.

 V době, kdy  byl Václav Klaus  prezidentem republiky, na tyto jevy soustavně upozorňoval, bojoval s nimi.  "Nemám nejmenší ambice říkat církvi, co má dělat. Vážím si mnoha jejích představitelů, vím, že jsou to lidé vzdělaní, lidé s velikou lidskou i historickou zkušeností, lidé, kteří nejednou projevili obdivuhodnou statečnost, lidskou i morální sílu i oddanost idejím, na nichž naše civilizace a její kultura vznikly a na jejichž základě se rozvíjely. Národní svatováclavská pouť je vhodnou příležitostí k připomenutí si těchto věcí. Dává  možnost  na chvíli se zastavit a s dostatečnou pokorou si uvědomit, že jsme součástí dlouhé civilizační, kulturní a státní tradice.  K zamyšlení nad reálným rizikem, kterému náš tisíciletý český stát, jako součást křesťanské civilizace, aktuálně čelí. Zkusme na to myslet i ve všední dny,"  je vážným mementem, které k národu Václav Klaus zasílá.

Promluva kardinála Dominika Duky na letošní Svartováclavské pouti vše shrnuje jasnou větou:

 Evropská civilizace stojí a padá s křížem

Číst 7789 krát
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
IVANA HASLINGEROVÁ, šéfredaktorka revue FRAGMENTY

Šéfredaktorka  revue Fragmenty:

RNDr. Ivana Haslingerová, CSc., ředitelka Odboru pro styk s veřejností KKČ, (*21.08.1946 v Praze)

Vystudovala SVVŠ v Humpolci (1960-64) a Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor fyzika pevných látek (1964-69). V letech 1970-71 absolvovala tamtéž postgraduální studium za účelem získání titulu RNDr., v roce 1977 tam obhájila disertační práci v oboru fyziky pevných látek a získala titul CSc. Výsledky její kandidátské práce byly využity mj. v Ústavu jaderné fyziky v Řeži u Prahy při studiu slitin kovů tvořících povlaky jaderného paliva v jaderných reaktorech, které jsou vystaveny extrémním teplotním a dalším podmínkám. Pracovala tam jako odborný asistent v letech 1973-74. V letech 1975-93 působila jako vědecký pracovník v Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského ČSAV. Během své vědecké působnosti publikovala 39 původních vědeckých prací a příspěvků na vědeckých konferencích z oboru studia krystalické struktury a vlastností pevných látek a teoretické kvantové fyziky a chemie. Dvakrát jí byla udělena mimořádná Cena Akademie věd. Od roku 1994, po nedobrovolném odchodu z AV ČR po bezprecendentním zákroku tehdejšího předsedy Akademie věd ČR Rudolfa Zahradníka se věnovala publicistice a od 1997 je šéfredaktorkou revue Fragmenty. Prostřednictvím revue Fragmenty jsou zajišťovány granty a umělecké projekty, neboť je zasílána významným osobnostem ze světa kultury, podnikání a politiky. Náplní revue jsou převážně původní články a rozhovory s významnými osobnostmi. Nikdy nebyla členkou KSČ, neboť komunizmus pokládá za největší neštěstí lidstva. Jejím koníčkem je malování, politika, psaní článků a esejů, počítače, četba, turistika. Je vdaná, manžel Doc. Ing. Jiří Pancíř, CSc., syn Michal Haslinger. Je dcerou Libuše Pamětnické, básnířky a spisovatelky kraje Vysočina.

Email Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Související položky (podle značky)

Právě přítomno: 1079 hostů a žádný člen

Odebírejte Fragmenty

 

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %