Sv. Cyril a Metoděj přinesli základní ideu našeho křesťanského státu Doporučený

Desetitisíce občanů se sešlo na památném Velehradě k uctění památky sv. Cyrila a Metoděje Desetitisíce občanů se sešlo na památném Velehradě k uctění památky sv. Cyrila a Metoděje www.velehrad.eu

Každoročně se pátého července o svátku Sv. Cyrila a Metoděje scházejí na památném Velehradě nejen věřící, ale i nevěřící napříč kulturním, vědeckým a politickým světem, aby si  připomněli, co pro nás tito soluňští bratři udělali. Že z jejich díla vyrostla nejen naše duchovní a kulturní křesťanská tradice, ale i státní idea. 

Díky tomu, že pokřtili moravského knížete Bořivoje a jeho choť sv. Ludmilu, byli tito panovníci přijati za rovnocenné mezi ostatní křesťanské státníky té doby a náš národ přestal být považován za nevzdělané barbary. V té době bylo přijetí svátosti křtu nejen církevní, ale přímo státnické gesto. Pohané nesměli například ani sedět u jednoho stolu s křesťanskými panovníky. Po křtu knížete Bořivoje se jeho moravská říše stala uznávaným státním útvarem Velkomoravskou říší a on i jeho následovníci mohli nárokovat královskou korunu. S odvoláním na význam a důležitost státnosti Velké Moravy nastala idea přemístění velkomoravské státnosti do Prahy, k čemuž se váže  legendární Palladium země české.

Převratný význam příchodu soluňských bratří Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, z kterého vyrostla naše duchovní, kulturní a státní tradice, si na rozdíl od nevzdělaných komunistických vládců uvědomili po roce 1989 naši současní politici a 5. červenec vyhlásili státním svátkem. Náš stát se tím po půl století komunistického duševního marazmu znovu hrdě přihlásil k jejich odkazu a ke křesťanské tradici.

Palladium země české bylo vysvobozeno ze mříží Státní bezpečnosti, do nichž bylo v roce 1950 potupně vzpupnými a nevzdělanými komunistickými vůdci uvrženo a zbaveno všech ozdob i korun. Biskupská konference dala pro něj zhotovit repliky svatováclavských korunek a v roce 2015 při návštěvě Věčného města zvané Ad limina požehnal jeho novým korunkám sám papež František. Potvrdilo to vizi autorů dostavby katedrály sv. Víta, kteří v hlavním chrámovém oknu Nejsvětější Trojice představují Pannu Marii se Svatováclavskou korunou na hlavě. Max Švabinský tímto způsobem po skončení války v roce 1945 symbolicky znázornil návrat svobody a suverenity po nacistické okupaci. Současní politici a církev tím vyjadřují trvalou suverenitu naší země po éře nacistické a po té komunistické zvůle. Věřme, že ji opět získáme i vymaněním se z okovů novodobého protektora EU. 

Velký dar svatých Cyrila a Metoděje spočívá tedy kromě seznámení do té doby pohanského národa s vírou v Boha a smyslem svátosti křtu i v tom, že jsme se po jejich příchodu stali státním útvarem rovnocenným okolním státům. 

Naučili tehdy naše do té doby nevzdělané barbarské předky chápat, že víra a rozum se navzájem potřebují a jsou motory růstu životního rozvoje člověka i celé společnosti. Vysvětlili jim, že  víra je světlo, které jim dává nový pohled na svět a nedovoluje jim rezignovat, propadat pesimismu, ale umožňuje jim v každé situaci mít naději. A mít naději i v těch nejtěžších chvílích je ten největší dar. Není nic horšího, než když člověk zjistí, že je konec, že zemřela poslední jiskřička naděje. A toto poselství soluňských bratrů bychom si měli i my lidé 21. století neustále připomínat. 

Dědictví víry, které našemu národu předali,  je stále živý dar od živého Boha, je stálou formou života. Je to Boží dar, ne pouze nějaké pro moderní lidi přežité náboženství. Biskupové Cyril a Metoděj přinesli díky písmu cyrilici i nám Slovanům možnost se s tím, co o Víře stojí v Písmu svatém, seznámit v našem jazyce. Byl to obrovský dar, který nyní ani neumíme dostatečně docenit. Národ bez možnosti psát a číst ve své řeči není národem, ale žije na úrovni podobné zvířatům.
 
Je neuvěřitelné, co dokáže způsobit jedna, z hlediska lidských ději vteřinová návštěva inteligentních lidí a jak ovlivní chod dějin státu po tisíciletí. Člověka napadne, proč bratři Cyril a Metoděj nebudovali svou kariéru v pohodlí v Byzanci. Co je vedlo k myšlence, že se pokusí pohanský národ vzdělat? Vnukl jim to Bůh? Byli vyslancem Ježíše Krista? Ať již to bylo cokoliv, pro náš národ to mělo nepředstavitelný kladný dopad. A nezlehčí to žádné znevažování totalitními nevzdělanými vládci. Ti všichni jsou smrtelní a z hlediska dějin vládnou jen na krátký okamžik, ale víra  a Bůh jsou s naším národem po tisíciletí a budou i nadále. Přesně jak to stojí v poutní Velehradské písni:
 
„Velehrad náš ten rozkvétá, vždy znova, žádná moc nám ho již nerozboří, pokud náš národ v hloubi srdce chová důvěru k Matce, která divy tvoří... Víře vždy věrní budou Moravané, dědictví otců, zachovej, nám Pane.“ 

 

Číst 5095 krát
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
IVANA HASLINGEROVÁ, šéfredaktorka revue FRAGMENTY

Šéfredaktorka  revue Fragmenty:

RNDr. Ivana Haslingerová, CSc., ředitelka Odboru pro styk s veřejností KKČ, (*21.08.1946 v Praze)

Vystudovala SVVŠ v Humpolci (1960-64) a Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor fyzika pevných látek (1964-69). V letech 1970-71 absolvovala tamtéž postgraduální studium za účelem získání titulu RNDr., v roce 1977 tam obhájila disertační práci v oboru fyziky pevných látek a získala titul CSc. Výsledky její kandidátské práce byly využity mj. v Ústavu jaderné fyziky v Řeži u Prahy při studiu slitin kovů tvořících povlaky jaderného paliva v jaderných reaktorech, které jsou vystaveny extrémním teplotním a dalším podmínkám. Pracovala tam jako odborný asistent v letech 1973-74. V letech 1975-93 působila jako vědecký pracovník v Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského ČSAV. Během své vědecké působnosti publikovala 39 původních vědeckých prací a příspěvků na vědeckých konferencích z oboru studia krystalické struktury a vlastností pevných látek a teoretické kvantové fyziky a chemie. Dvakrát jí byla udělena mimořádná Cena Akademie věd. Od roku 1994, po nedobrovolném odchodu z AV ČR po bezprecendentním zákroku tehdejšího předsedy Akademie věd ČR Rudolfa Zahradníka se věnovala publicistice a od 1997 je šéfredaktorkou revue Fragmenty. Prostřednictvím revue Fragmenty jsou zajišťovány granty a umělecké projekty, neboť je zasílána významným osobnostem ze světa kultury, podnikání a politiky. Náplní revue jsou převážně původní články a rozhovory s významnými osobnostmi. Nikdy nebyla členkou KSČ, neboť komunizmus pokládá za největší neštěstí lidstva. Jejím koníčkem je malování, politika, psaní článků a esejů, počítače, četba, turistika. Je vdaná, manžel Doc. Ing. Jiří Pancíř, CSc., syn Michal Haslinger. Je dcerou Libuše Pamětnické, básnířky a spisovatelky kraje Vysočina.

Email Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Související položky (podle značky)

Právě přítomno: 1083 hostů a žádný člen

Odebírejte Fragmenty

 

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %