Fragmenty - Fragmenty - SJ World News - Best of Joomla! http://fragmenty.cz Fri, 19 Apr 2019 02:26:29 +0000 Joomla! - Open Source Content Management cs-cz Poslední rytíř ODS - poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková http://fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2758-posledni-rytir-ods-poslankyne-zuzana-majerova-zahradnikova http://fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2758-posledni-rytir-ods-poslankyne-zuzana-majerova-zahradnikova Neohrožená a čestná poslankyně  Zuzana Majerová Zahradníková

Strana kdysi hrdě stojící na ideologii a principech dnes připomíná vyčpělý a zpola opuštěný vigvam. Prubířským kamenem a testem odolnosti charakterů se ukázalo hlasování o odvolání Václava Klause mladšího ze sněmovního školského výboru. Ukázalo se, že v dnešní ODS má koule a právo nosit kalhoty jediný poslanec a tím je nenápadná a skromná žena – poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková. Stala se tak posledním rytířem ODS, který bezezbytku hájí konzervativní principy, slušnost a lidství. Nemístné poznámky předsedy strany Petra Fialy by člověk očekával od pubescentního žáčka, ale ne od profesora politologie a emeritního rektora. Myslím, že nebude na škodu, když i Zuzana Majerová Zahradníková opustí potápějící se loď jménem ODS. Tančit na Titaniku mohou jiné, a to lépe a radostněji. Ona ideály nezradila, od ideálů se odklonila ODS, stala se stranou lidí lačnících po postech, korytech a prebendách, a to na úkor programu a voličů.

 

 

]]>
jan.kopal1977@seznam.cz (JAN KOPAL) POLITIKA Thu, 18 Apr 2019 06:46:29 +0000
Kulturní fronta dneška reinkarnuje již naprosto bezostyšně komunistické praktiky http://fragmenty.cz/index.php/kultura/item/2757-kulturni-fronta-dneska-reinkarnuje-jiz-naprosto-bezostysne-komunisticke-praktiky http://fragmenty.cz/index.php/kultura/item/2757-kulturni-fronta-dneska-reinkarnuje-jiz-naprosto-bezostysne-komunisticke-praktiky Pepa Nos i přes řev Sorošových svazáků bude dál vnášet proud světla do našich životů. Kéž by ho vnesl i do spícího neomarxistického EP!

Její avantgardou je Sorosova mládež Pirátů bojující po vzoru bývalých svazáků  za lepší zítřky. Je příznačné, že jde po pravicově orientovaných osobnostech. Tentokrát to od ní schytal hudebník, který ještě loni převzal z rukou ministryně obrany ocenění za protikomunistický odboj - Pepa Nos. Stejně jako ho pronásledovali komunisté za jeho členství ve  sdružení zakazovaných písničkářů Šafrán za šíření závadných politických názorů, tak nyní, 30 let po převratu, mu opět politická garnitura zakazuje vystupovat z důvodů jeho závadného politického názoru . Konkrétně se to stalo v Budějivicích, kde mu nabídl pan Jan čert Lukavský uskutečnit koncert v tamním klubu. Pan Nos souhlasil a ke svému překvapení dostal najednou od téhož pána neskutečnou odpověď: „Zdravím. Děkuji za odpověď. Bohužel jsem nevěděl dřív, za koho jste vloni kandidoval...To je pro nás problém, přes který vlak nejede.“  Neboli kádrování jako vyšité z učebnic Marxismu-leninismu naprosto veřejně zveřejněné. Dokonce  už ani nezakrytí se za jakousi politicko-korektní výmluvu.

Ani kouska studu či výmluvy. Sorošovi svazáci se už cítí nezničitelní jako kdysi komunisti. A jasně dali panu Nosovi najevo, aby si raději s jimi tak nenáviděnou stranou pana Okamury v letošních volbách nic nezačínal, nebo že má po kariéře. On totiž opět letos kandiduje všem těmto novodobým aparátčíkům a cenzorům navzdory za tuto jimi tolik ostrakizovanou stranu  do Evropského parlamentu. Jenže nepočítali s tím, že člověk, který měl odvahu stavět se komunistickému zločinnému a zavrženíhodnému režimu si z jejich ušmoulaných výhrůžek nenechá zlomit páteř a od svého vlasteneckého přesvědčení neustoupí. Svou kandidaturu kvůli nějakému konzertíčku u nějakého čerta v Budějovicích  neodvolá. Přejeme panu Nosovi volební úspěch. Lidí jako je on je v diktátorské  levicové EU potřeba jako soli!"

 

]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ) KULTURA Tue, 16 Apr 2019 09:34:56 +0000
Požehnané velikonoce prožité ve víře, lásce a naději přeje všem svým čtenářům revue Fragmenty http://fragmenty.cz/index.php/cirkev/item/2755-pozehnane-velikonoce-prozite-ve-vire-lasce-a-nadeji-preje-vsem-svym-ctenarum-revue-fragmenty http://fragmenty.cz/index.php/cirkev/item/2755-pozehnane-velikonoce-prozite-ve-vire-lasce-a-nadeji-preje-vsem-svym-ctenarum-revue-fragmenty Emeritní Svatý otec Benedikt XVI. žehná věřícím...

Krásné svátky velikonoční 2019 plné Božího požehnání, víry a naděje přejí všem svým čtenářům za redakci revue Fragment šéfredaktorka Ivana Haslingerová a vydavatel Jiří Pancíř. 

Velikonoční tajemství křힾe a zmrtvýchvstání Krista skrývá v sobě dvě radostné zvěsti: svou smrtí Kristus osvobodil lidstvo od hříchu, svým vzkříšením zvítězil nad smrtí a zjednal těm, kteří v něj uvěří, přístup k  novému životu. Svou smrtí jejich smrt zničil a zmrtvýchvstáním obnovil pro ně žživot věčný. Božží plán spásy byl tak jednou provžždy splněn výkupnou smrtí Ježžíše Krista, Božžího Syna. 

Ten, který se vrátil z říše zemřelých a jasně zazářil lidskému rodu - Ježíš Kristus, žžije a kraluje na věky věků. Amen.

Mistr Třeboňského oltáře: Zmrtvýchvstání Ježíše Krista

]]>
CÍRKEV Tue, 16 Apr 2019 08:26:26 +0000
Unikátní kniha napsaná císařem Karlem IV. "Legenda o svatém Václavu" vychází v novém vydání http://fragmenty.cz/index.php/cirkev/item/2754-unikatni-kniha-napsana-cisarem-karlem-iv-legenda-o-svatem-vaclavu-vychazi-v-novem-vydani http://fragmenty.cz/index.php/cirkev/item/2754-unikatni-kniha-napsana-cisarem-karlem-iv-legenda-o-svatem-vaclavu-vychazi-v-novem-vydani Legenda o svatém Václavu psaná králem českým a císařem římským Karlem IV. vydaná s ilustracemi Cyrila Boudy v roce 1971 nakladatelstvím Lyra

Tak jako náš stát v minulém roce slavil významná výročí končící číslem 8, tak pro katedrálu svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě  jsou významná výročí končící číslem 9. V tomto roce oslaví katedrála 12. května 90 let od svého vysvěcení světícím biskupem Janem Nepomukem Sedlákem a na svátek sv. Václava 28. září oslaví 90. výročí svého slavnostního otevření světícím biskupem Antonínem Podlahou při slavné pontifikační mši svaté celebrované arcibiskupem Františkem Kordačem. Při této příležitostí vydává v květnu 2019 Arcibiskupství pražské velmi vzácnou knihu, kterou napsal sám král český a císař římský Karel IV. - „Legendu o svatém Václavu“. Je známo, že císař Karel IV. si osobnosti patrona naší země knížete Václava velmi vážil a nazýval ho „Věčným knížetem“. Dal mu zhotovit nádhernou korunu, která je dodnes součástí korunovačních klenotů uložených v katedrále sv. Víta a stala se jedním z nejvzácnějších symbolů naší státnosti.

Po 2. světové válce jí v roce 1945 jako symbol oslavy vítězství v souvislosti se svatým Václavem umístil národní umělec Maxmilian Theodor Jan Švabinský na hlavu Panny Marie v triforiu nad hlavním oltářem katedrály Sv. Víta, Václava a Vojtěcha jako dík za osvobození naší vlasti od fašismu. Svatováclavská koruna se tak stala pro náš národ symbolem svobody. Až půjdete do katedrály prohlédněte si levé okno triforia zhotovené mistrem Švabinským nad hlavním oltářem, na němž Pannu Marii s korunkou uvidíte: 

snímek Ivana Haslingerová revue Fragmenty

Dlouho si tohoto detailu nikdo nevšiml, teprve když pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka chtěl ozdobit korunkou Pannu Marii na památném obrazu Palladia si všiml, že ji má již rovněž na hlavě na okně nad  oltářem v katedrále.  Proto dal i pro Pannu Marii na Palladium zhotovit zmenšeninu tohoto státního symbolu. 

Nové vydání knihy Karla IV. „Legenda o svatém Václavu“ vydává arcibiskupství pražské jako vděk  císaři Karlu IV., který katedrálu dostavěl a Věčnému knížeti sv. Václavovi, který na Pražském hradě založil rotundu sv. Víta, do níž před 980 lety byly v roce 1039 uloženy pozůstatky sv. Vojtěcha přenesené do Čech z Hvězdna knížetem Břetislavem I., který je se svým vojskem uloupil. 

V tomto roce uplyne 12. září 1090 let od zavraždění sv. Václava ve Staré Boleslavi a pražské arcibiskupství chystá chystá ve svatováclavské kapli u oltáře otevřít na oltáři jeho svatostánek, který chtěl vybudovat již Karel IV. Zatím je vlevo na oltáři vybudováno místo, kam bude umístěna bysta našeho Věčného knížete sv. Václava, na niž čekal 70 let. 

snímek Ivana Haslingerová revue Fragmenty

 Ale vraťme se ke knize sepsané císařem Karlem IV., v níž vyjádřil  svůj vztah k tomuto světci:

Není v ní pouze  shrnut přehled všech do té doby známých legend o něm, jak by si mohl někdo myslet. Císař v ní vysvětluje svůj pohled na svatého Václava především jako na  vladaře a jeho předchůdce, tedy nikoliv jen jako na liturgickou bájemi a legendami opředenou postavu. Přál si uvést sv. Václava trvale v paměť Čechů jako vzor přemyslovského vladaře, jako Věčného knížete. Zpracoval jeho život jako vzor funkce knížete vzhledem k jeho státotvornému poslání a samozřejmě víře v Boha.

Kniha je z tohoto důvodu rozdělena do dvou částí -  "Nová historie o svatém Václavu, mučedníku, českém vévodovi" a "Legenda o přenesení přesvatého a vynikajícího mučedníka Václava, českého vévody". 

V první historické části líčí postavu Václava jako přemyslovského knížete a ve druhé jako světce. A až na konci mu žehná. Tímto spojením vytvořil nejen vzor světce, ale vytvořil postavu ideálního panovníka, po jehož vzoru chtěl vládnout. Dnes bychom řekli, že vytvořil postavu ideálního politika, do jehož osoby promítá sebe sama. Nedotknutelná Václavova autorita měla být ztotožněna s vládou jeho vlastní osoby.

 Sv. Václavu dal císař v katedrále postavit překrásnou kapli, v níž postavil zlatý náhrobek dekorovaný drahými kameny, dal zhotovit zlaté obložení jeho lebky a legenda o něm v jeho knize byla zaměřena k dovršení státotvorného kultu. A císař se postaral o jeho rozšíření mezi lid.

Katafalk sv. Václava ve Svatováclavské kapli      snímek Ivana Haslingerová revue Fragmenty

Ve Václavově ideální autoritě založené na posvátné tradici a z ní prýštící moci i několik staletí po jeho smrti  viděl Karel IV. svůj vzor. A rovněž chtěl připomenout,  co dokázali přemyslovští panovníci pro naši zem. To, že se legendy o tomto světci udržovaly od 10. století  do jeho doby, ho utvrzovalo v přesvědčení, že udržení svatováclavského kultu  mu pomůže k udržení české státnosti a sebevědomí národa. Že mu prostě pomůže vládnout. Své dva syny pojmenoval po tomto světci v souladu s přemyslovskou tradicí. 

Císař si přál  uvést sv. Václava trvale v paměť Čechů jako vzor přemyslovského vladaře, jako Věčného knížete.

Legenda byla na přání císaře určena jako čtení v breviářovém officiu, souboru předepsaných modliteb a hymnů, čímž dosáhla velkého rozšíření. 

Na příkaz císaře Přibík Pulkava z Radenína, farář z Chudenic, shromáždil všechny klášterní kroniky a sestavil z nich jednotně zpracovanou novou kroniku. Císař  sám  zhodnotil, co vypustit a co tam dát a samozřejmě do ní bylo začleněno jeho dílo. Karlovo dílo bylo od té doby šířeno jako součást této nové slovanské kroniky zvané Pulkavova.  Včlenění Legendy o svatém Václavu do Pulkavovy kroniky a do Pasionálu bylo jasným znamením její politické funkce. Císař tak rozšířil  své dílo jako součást státní ideologie, což nemělo v období pozdního středověku srovnatelnou obdobu. Znamenalo to vyvrcholení svatováclavské legendy. 

Svatý Václav byl tak císařem Karlem IV. trvale uveden v paměť Čechů jako vzor přemyslovského vladaře,  jako jejich Věčný kníže.

 

Dokladem toho, že se sen císaře Karla IV. splnil a Svatováclavská legenda o patronu naší země žije stále, je to, že se každého 28. dne v měsíci již více než pět let koná ve Svatováclavské kapli u hrobu Věčného knížete Václava od 16:15 hodin Modlitba za národ pod vedením sestry Dominiky Bohušové. Obrázek zachycuje sestru Dominiku při přípravě kaple k modlitbě, která končí zpěvem Svatováclavského chorálu, který si přál Karel IV. přijmout za národní hymnu.    Snímek Ivana Haslingerová revue Fragmenty

 

Ale výčet významných výročí katedrály není výše uvedenými daty vyčerpán. 

Dne 12. listopadu si katedrála připomene 30 let od významné události, kdy v ní papež Jan Pavel II. svatořečil dceru krále Přemysla Otakara II. blahoslavenou Anežku Českou. Dne 16. července uplyne 620 let od smrti jejího stavitele Petra Parléře. A 22. května  uplyne 160 let od  založení Jednoty pro dostavbu katedrály.

Ale ne všechna výročí si zaslouží oslavu, spíše by měla být připomenuta jako výstraha pro budoucnost, aby se něco podobného již neopakovalo: V tomto roce uplyne 600 let od začátku husitských válek, které barbarsky poničily chrámy a kostely po celé zemi, a 400 let od dob, kdy kalvinisté katedrálu nadobro vydrancovali. Podobně jako nacisté a komunisté věděli aktéři těchto hanebných činů, že víra v Boha a modlitba k němu dává lidem sílu a jejich moc je nezasáhne, protože Bůh je silnější než jakýkoliv bezbožný vládce. Nemohli snést pomyšlení, že k Bohu se může každý věřící vyjádřit svobodně přes všechny jejich snahy zdiskreditovat církev.

O tom, že sami nebyli věřící, svědčí fakt, že jim při jejich ničení chrámů nedošlo, že Boha má každý opravdu věřící ve svém srdci a může s ním tedy hovořit kdekoliv, třeba i ve vězení. Krásně to vyjádřil arcibiskup Duka, že si v komunistickém vězení na Borech  sloužil v duchu mši svatou a cítil spojení s Bohem, které mu dodávalo obrovskou sílu a potit svobody.

Věčný kníže Václav nad oltářem své kaple shlíží za svitu svící na modlící se věřící...    Snímek Ivana Haslingerová revue Fragmenty

]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ) CÍRKEV Sun, 14 Apr 2019 15:51:58 +0000
FAŠISMUS, NACIONALISMUS A VLASTENECTVÍ - SPD má k fašismu dále, než strany prosazující politiku EU http://fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2753-fasismus-nacionalismus-a-vlastenectvi-spd-ma-k-fasismu-dale-nez-strany-prosazujici-politiku-eu http://fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2753-fasismus-nacionalismus-a-vlastenectvi-spd-ma-k-fasismu-dale-nez-strany-prosazujici-politiku-eu Hitlerův šovinismus byl natolik zrůdný, že ho během šesti let svět porazil, ale multikulturalismus Merkelové zníčí evropskou křesťanskou kulturu, pokud se národy rychle nevzpamatují  a nezabrání desítkám milionů Afričanů usadit se v EU

Posledních pár let se nám vrací na stánky tisku, na obrazovky a do statusů na sociálních sítích různé pojmy, které se však míchají dohromady asi tak, jako když by v jedné tašce byla jablka, hrušky a brambory. Jistě uznáte, že jde o nesourodou, byť biologickou směs. Jak vnímat rozdíly mezi těmito označeními lidí?

 

Fašismus bylo označení pro režim italského vůdce Mussoliniho. Již ve 20. letech 20. století se však označení rozšířilo na příbuzná politická hnutí, strany a státní režimy v jiných zemích, a stalo se tak označením typu politické ideologie. Typickými rysy fašistických ideologií jsou zejména rovnostářský kolektivismus, autoritativní a vůdcovský princip, vypjatý nacionalismus, militarismus, kult modernity, mládí a síly jakož i silná ekonomická role státu chápaného korporativisticky, v němž soukromé vlastnictví musí sloužit kolektivnímu prospěchu. Tolik definice.

Nacionalismus jsou myšlenkové tendence, ideologie a politika zdůrazňující význam národa, tedy sounáležitost skupiny lidí, kteří obvykle (dle různé definice národa) sdílejí společný původ, historii, jazyk, kulturu a území. Z nacionalismu vychází myšlenka národních států, na které je do značné míry založeno dnešní uspořádání států světa. Z tohoto pojetí také vychází názvosloví používající pojmy národní a mezinárodní. Pod vlivem nacistického vypjatého nacionalismu se tento výraz začal používat také v negativním smyslu pro ideologii šovinismu, přesvědčení o výjimečnosti vlastního národa. Příbuzným pojmem je patriotismus, česky vlastenectví, který zdůrazňuje vlast, tedy rodiště či zemi rodičů.

Patriotismus, tedy vlastenectví je společensko-politický postoj vycházející z emotivního kladného a podpůrného postoje jednotlivců či skupin k otčině. Otčinou (či domovinou) může být oblast nebo město, obvykle se jí však míní národní stát nebo vlast, Termín patriotismus je často definován jako oddanost domovské zemi, která má své specifické projevy dle jednotlivých zemí. Patriotismus na rozdíl od šovinismu nevylučuje úctu k jiným zemím a národům.

Tolik základní definice citované z jiných zdrojů. Pokud si je pečlivě přečtete, zjistíte, že jde o rozdílná vyjádření vztahu k vlasti, spoluobčanům i cizím lidem. Vraťme se však ještě trochu do historie. Fašisté byli samozřejmě zároveň nacionalisty a vlastenci. Mimo organizovanost a zfanatizování však byli též agresivní a rozpínaví. Adolf Hitler využil historických germánských vlastností a schopností. Vynikající manipulací v Němcích probudil nejen nacionalistické a vlastenecké nálady, ale zároveň jim vštěpoval, že je třeba svou pravdu šířit dále po světě. Neváhal zneužít i děti a indoktrinací je natolik pobláznit, že byly po pár letech ochotné umírat na frontě. Ideologická i rasová uměle vytvořená nadřazenost Němců vůči ostatním národům tak byla hnacím motorem vedoucím Německo do 2.světové války. Ideologickým důvodem nebyla ani tak hamižnost a touha po majetku, jako spíše přání fašistů prosadit vlastní a jediný názor na to, jak má svět vypadat, pokus získat vládu nad ostatními. Něco podobného zažíváme i nyní, kdy ruku v ruce postupují společně Německo, Francie a vedení EU podporované liberálně demokratickými silami.

 

Pokud tedy lze něco nazývat fašizmem, pak je to diktatura Bruselu. Ostatně i směr případného výboje. Míří opět na východ. Srovnejte si definici fašismu, do nacionalistického pojmenování si dosaďte tmavšího Evropana vzniklého křížením Afričanů s Evropankami. Ještě Vám to nesedí? Od fašismu se příliš neliší ani působení několika posledních amerických prezidentů před Trumpem. Arabské jaro bylo ukázkou prosazování změn dle vlastních představ v cizích svrchovaných zemích. Bez ohledu na utrpení místních obyvatel a budoucí následky pro svět. Podobně lze vnímat Antifu, která svým názvem pouze mate a je něčím podobným, jako byla Hitlerjungend. I proto je strašidelné, že lídr Pirátské strany se hrdě stavěl do první lajny akcí Antify.

Označování příznivců stran něčím blízkých naší SPD jako fašisté, je tedy pouze odváděním pozornosti od zvěrstev Bruselu.

Nacionalismus už je něco jiného. Z něho vychází historicky dlouhodobé rozdělené světa na státy. Nacionalistou je tak každý občan jednotlivých států, který neusiluje o slučování v jeden celek. Národní státy mají svou historii, opodstatnění a logiku. Vytváření obrovských ekonomických a územních celků vždy skončilo jejich rozpadem. Fungování ekonomiky na bázi spolupráce mezi státy má větší perspektivu, než naprosto geologicky, ekonomicky a sociálně rozdílné země slučovat do jednoho celku. Být nacionalistou tak tedy není nic špatného a prosazování národních států, byť spolupracujících, má v střednědobém a dlouhodobém horizontu logiku.

Patrioti a vlastenci jsou chloubou každého národa, každé země. Vždy jsme si vážili těch, kteří bránili svou vlast, někdy i za cenu nasazení vlastního života. Vlastencem je každý sportovec stojící na stupních vítězů s národní vlajkou na srdci. Lze za něj považovat každého, kdo by za svou vlast bojoval na všech myslitelných polích. Být hrdých příslušníkem národa, který má svůj domov, je pocta. Kolik takových vlastenců přichází do Evropy? Kolik jich je v centrálním velínu v Bruselu či v naší politické a umělecké sféře?

Opravdu je urážka, když Vás někdo nazve vlastencem či nacionalistou? Nikoliv, je to pocta

Pocta, které je třeba si vážit, zároveň je třeba se oprostit od názvu fašista. Agresivní a expanzivní povaha fašismu je něco jiného, než postavení se na obranu vlasti.

SPD a ani nikdo jiný hlásící se k vlastenectví neřekl, že bychom chtěli zaútočit, atakovat či napadnout kohokoliv za našimi hranicemi.

Ale doma si chceme dělat to, co uznáme za vhodné. Je to naše právo, a to je třeba bránit. Bez ohledu na stranickou příslušnost. S SPD se můžete rozcházet v praktikách, můžete je vnímat jako podnikatelský subjekt, ostatně která strana jím není, ale k fašismu má SPD dále, než jiné strany spojené s prosazováním politiky EU. To platí pro všechny politické sdružení a strany, stejně tak i pro umělce i prosté lidi, pro které jsou Čechy a život v nich prioritou.

Pravý prostor  8.4.2019

]]>
POLITIKA Tue, 09 Apr 2019 11:31:32 +0000
Konzervativci chtějí sesadit neschopnou Mayovou, proč už to dávno neudělali je záhadou http://fragmenty.cz/index.php/eu/item/2752-konzervativci-chteji-sesadit-neschopnou-mayovou-proc-uz-to-davno-neudelali-je-zahadou http://fragmenty.cz/index.php/eu/item/2752-konzervativci-chteji-sesadit-neschopnou-mayovou-proc-uz-to-davno-neudelali-je-zahadou Pokud VB konečně vystoupí z EU očekávají její odpůrci dominový efekt, který by nás osvobodil z jejího neomarxistického diktátu

Když přišla 8. dubna 2019 do redakce nabídka nejnovějších článků na Idnes, tak při čtení článku "Skalní konzervativci zkusí sesadit Mayovou a mít brexit" mi okamžitě napadla replika "proč už to neudělali dávno?!!!". Kdyby tuto madam sesadili hned po výsledcích hlasování z funkce předsedkyně Konzervativní strany a tím potažmo i vlády, mohli už dva roky spravovat svobodně svojí zem.  Předseda konzervativních poslanců Graham Brady nemusel přece čekat na dopis šéfa euroskeptických poslanců v konzervativní straně Marka Francoise, v němž ho žádá, aby ve středu při jednání Parlamentu navrhl neformální hlasování o důvěře premiérky Mayové uvnitř vlastní strany. nehledě na to, že ten měl rovněž jednat již dávno. Všem kteří jen trochu sledují dění kolem brexitu je už dávno jasné, že je premiérka buď naprosto neschopná, nebo schválně prodlužuje jednání, aby se splnilo její tajné přání a k vystoupení VB z EU nedošlo. Nezbývá než prosit Boha o to, aby se již tito pánové pochlapili a začali jednat.

 

]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ) EU Tue, 09 Apr 2019 11:04:53 +0000
Výstava Zdenky Marschalové v Bewegung Gemälde aus den letzten Jahren - Kulturmodell, Bräugasse 9, D-Passau http://fragmenty.cz/index.php/kultura/item/2751-vystava-zdenky-marschalove-v-bewegung-gem-lde-aus-den-letzten-jahren-kulturmodell-br-ugasse-9-d-passau http://fragmenty.cz/index.php/kultura/item/2751-vystava-zdenky-marschalove-v-bewegung-gem-lde-aus-den-letzten-jahren-kulturmodell-br-ugasse-9-d-passau Zdenka Marschalová před svými obrazy

Akademická malířka Zdena Marschalová patří ke generaci, která nastupovala v těžkém období osmdesátých let. Neměla sice možnost vystavovat v oficiálních institucích, ale přes všechny překážky se zvolna prosazovala. Umělci si i tehdy dokázali najít informace o tom, co se dělo v zahraničí. Přitom citlivě reagovali na bezútěšnou situaci v rozkládajícím se totalitním režimu, na beznaděj ovládající tehdejší společnost. Tvorba Zdeny Marschalová se přirozeně vyvíjí a její témata se zvolna  proměňují. K některým z nich se stále vrací, jiná se objevují třeba jen na krátký čas. Zajímají ji setkání v různých situacích, ať už na ulicích, v metru nebo v kavárnách. Kreslí a maluje plavkyně či tanečnice, zaujaly ji i cirkusové akrobatky. Umí přesvědčivě vystihnout energii i eleganci pohybu.

 Vyjadřuje se přesnými liniemi a energickými gesty, jimiž zdůrazňuje podstatné rysy svých motivů a potlačuje nedůležité detaily. Vytváří barevné akordy složené z jemných tónů i ostrých akcentů. Užívá struktury vzniklé z barevných skvrn, které určují rytmus jejího projevu. Některé obrazy působí klidně a harmonicky, vystihují příjemnou intimní atmosféru. Do jiných se promítá napětí znepokojivých příběhů a situací.

Její poslední práce mohou návštěvníci poznat v  Bewegung Gemälde aus den letzten Jahren - Kulturmodell, Bräugasse 9, D-Passau od 18.4. do 12. 5. , viz níže pozvánku:

     Zdena Marschalová dosáhla charakteristického malířského vyjádření. Její rukopis se na první pohled pozná, i když se přece jen zvolna mění. Vystihuje atmosféru dnešní doby, současný životní styl, půvab prchavých okamžiků i tryskající energii spojenou s pohybem. Její projev vždy vychází ze skutečnosti, i když se někdy v krajně zjednodušených tvarech dostává na pomezí abstrakce.

     Na její tvorbě je přitažlivé, že vychází z neustálého sledování vývoje ve společnosti a citlivého vnímání světa kolem nás, jehož proměny jí přinášejí stále nové podněty. Přirozeně navázala na tradiční hodnoty v české i evropské malbě a přitom osobitě rozvinula odkaz nové figurace, která reagovala na předešlou nadvládu informelu a geometrické abstrakce a od druhé poloviny šedesátých let se u nás tak výrazně prosazovala.

 

]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ) KULTURA Tue, 09 Apr 2019 10:08:04 +0000
Jejich násilí – Několik slov Akce D.O.S.T. na okraj Divadelního světa prázdnoty a agresivity http://fragmenty.cz/index.php/cirkev/cirkev-a-moralku-naroda/item/2750-jejich-nasili-nekolik-slov-akce-d-o-s-t-na-okraj-divadelniho-sveta-prazdnoty-a-agresivity http://fragmenty.cz/index.php/cirkev/cirkev-a-moralku-naroda/item/2750-jejich-nasili-nekolik-slov-akce-d-o-s-t-na-okraj-divadelniho-sveta-prazdnoty-a-agresivity Předseda akce D.O.S.T. Mgr. Petr Bahník uvádí Hovory na pravici na Novotného lávce v Praze. naslouchá místopředseda Mgr. Michal Semín

Od chvíle, kdy postmoderní „filosofové“ odmítli existenci objektivní pravdy a přirozeného řádu, a kdy byly deviace nejrůznějšího druhu prohlášeny za lidská práva, mohou provokace vydávané za umění jen těžko někoho šokovat. Jsou běžnou pěnou dní a křiklavou nudou. Přesto vzbudilo uvedení hry „Vaše násilí, naše násilí“ na brněnském festivalu Divadelní svět negativní reakce značné části veřejnosti i oficiální protest katolických biskupů. Oprávněně. Prvoplánové urážky Krista a křesťanství jsou ve hře propojeny s totální desinterpretací historie i soudobé reality a zřejmou nenávistí vůči kultuře a hodnotám evropských národů. Zařazení hry do dramaturgického plánu štědře dotovaného festivalu, by však ve skutečnosti nemělo překvapit nikoho, kdo sleduje pochod představitelů multikulturalismu, genderismu a politické korektnosti veřejnými institucemi a jejich cílevědomou snahu ideologicky (a samo sebou i hmotně) ovládnout společnost. Že uvedení hry, ve které postava Ježíše znásilňuje muslimku, podpořil morálním i finančním požehnáním náměstek brněnského primátora, Matěj Hollan, 1. místopředseda hnutí „Žít Brno“, je v tomto smyslu charakteristické. Smutné je ale na celé věci především to, s jakou mírou zmatení, nezodpovědnosti a úpadku etického i estetického vnímání mohou inscenátoři této trapné agitky počítat. Na festivalu ji uvedlo legendární brněnské divadlo Husa na provázku, její zařazení do programu v médiích pateticky hájil ředitel brněnského Národního divadla (sic!) Martin Glaser a intelektuálové „s prstem na tepu doby“ způsobně zasedli v hledišti.

 Hru je přitom obtížné nějak pozitivně interpretovat. Neobrací se totiž dejme tomu proti pokrytectví konkrétních křesťanů, kořistnictví evropských velmocí či chybám a hříchům církevních institucí, nýbrž proti dvoutisíciletému synonymu dobra a ztělesnění obětující se lásky. Krkolomné výklady, jimiž divadelníci v doprovodných anotacích objasňují smysl a „symboliku“ svého uměleckého záměru vzbuzují u soudného čtenáře už jen trpký úsměv (jde o vyčpělé floskule typu: „chtěli jsme položit nepříjemné otázky“, popřípadě hysterické výkřiky, jako „víte, že náš blahobyt je založen na tisících mrtvých na Blízkém východě?“).

Jejich násilí  – Několik slov Akce D.O.S.T. na okraj Divadelního světa prázdnoty a agresivity

Jak se mohou stoupenci tradičních hodnot k takové míře tuposti a agresivity postavit?

Předně je nutno sebrat odvahu a sobě i druhým říci nahlas: Náš takzvaný blahobyt není založen na tisících mrtvých na Blízkém východě, ale na tisíciletí dřiny našich předků! Útok není totéž co obrana, černé není bílé, vaše násilí není naše násilí a také naše daně nesmí nadále být zdrojem financí na vaše festivaly! (A nejde samozřejmě jen o divadelní frašky, ale stejně tak o nepotřebné, a přitom z veřejných prostředků vydržované „neziskovky“, pochybné „vědní“ obory typu „gender studies“ a podobně)

Dále je třeba se z věci poučit a uvědomit si následující:

  • Uvedení hry „Vaše násilí, naše násilí“ v době takzvané imigrační krize není náhodné. V roli jakéhosi lakmusového papírku koluje Evropou, a z reakcí na její uvedení lze mapovat nálady v jednotlivých zemích.
  • Optika dvojího metru je ve značné části mediálního a politického mainstreamu smutnou realitou. Kdejaká svévole, hrubost, agrese vůči evropským národům a jejich tradicím je dovolena a prohlašována za projev svobody. Jakákoli jejich obrana je naopak hodnocena jako projev nenávisti, „náckovství“, extremismu a podobně. Vývoj, proti němuž Akce D.O.S.T. pozvedá svůj hlas více než deset let, dospívá, jak se zdá, do další fáze.
  • Provokacím podobného typu nelze zabránit jakoukoli aktivitou „zdola“. Petice, demonstrace a veřejné protesty, jakkoli jsou dokladem odvahy a opravdovosti účastníků, absolutně nic nezmění, ba naopak, mohou se nechtěně stát pro podobné blasfemie i jistým typem reklamy. Odpůrci tradičních hodnot již totiž většinu našich veřejných institucí obsadili a nehodlají na své oponenty brát sebemenší zřetel.
  • Z obdobného důvodu také nemá smysl dovolávat se zavedení cenzury. Za aktuálně nastavených podmínek je to nejen nereálné, ale i nebezpečné. Jakékoli zpřísnění norem v této oblasti by vzápětí bylo účelově zneužito proti hodnotám řádu a svobody.
  • Jen představitelé politických stran vzešlí z voleb mohou proti podpoře a dotaci podobných počinů z veřejných zdrojů efektivně vystoupit. V Brně se o to neúspěšně pokusili zastupitelé zvolení za KDU-ČSL a, pro mnohé nečekaně, zastupitelé za KSČM. Budiž jim to ke cti.
  • A z toho plyne nejzávažnější poučení. Připozdívá se a nad Evropou se stahují mračna. Standardní politické soupeření pravice s levicí stále viditelněji ztrácí svůj obsah. Nejde už totiž „jen“ o naše peněženky, ale o samu existenci našeho národa a naší civilizace. Paradoxně, právě v časech, kdy se nad politickým systémem smráká, význam veškerých voleb mimořádně roste.

Slova, politické a etické ideje, nabývají důležitosti a zasluhují si větší pozornosti, než kdykoli předtím. Je proto třeba žádat od politiků, kteří se letos budou ucházet o naše hlasy v obecních a senátních volbách, jednoznačné odpovědi na zásadní otázky naší národní budoucnosti a našich tradičních mravních a kulturních hodnot. Ztratíme-li totiž naše nehmotné dědictví, ztratíme vzápětí i to hmotné.

Organizátoři festivalu Divadelní svět a inscenátoři hry „Vaše násilí, naše násilí“ tak mají alespoň jednu pozitivní zásluhu: Tím, že překročili veškeré meze vkusu a morálky, pomohli demaskovat povahu soudobé mainstreamové „avantgardy“ a svým cynismem nám opět připomněli, v jak vážných časech se nacházíme. Vezměme si z toho poučení a svými každodenními činy jednejme tak, abychom to, co je nám drahé – v konfliktu s nepřáteli naší kultury a tradic, cizích i těch domácích – pro blaho našich dětí i příštích pokolení ubránili.

]]>
CÍRKEV VYTVÁŘÍ MORÁLKU NÁRODA Mon, 08 Apr 2019 10:08:34 +0000
Poloprďoch Dub předobrazem Petra Fialy http://fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2749-poloprdoch-dub-predobrazem-petra-fialy http://fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2749-poloprdoch-dub-predobrazem-petra-fialy Předseda ODS Petr Fiala při projevu na nedávné ideové konferenci své strany

V poslední době se nemohu při krocích předsedy ODS Petra Fialy ubránit vzpomínce na jednu z postav z Dobrého vojáka Švejka a to poručíka Duba. Vojáka, který se snažil budit respekt u podřízených pohrůžkami typu Vy mě všichni ještě neznáte, ale až mne poznáte!, ale budil jimi spíš úsměv díky svému neurčitému dvojznačnému civilnímu a nikoliv vojenskému vůdčímu vystupování. A vysloužil si za to přezdívku poloprďoch. Vždyť co si má člověk myslet o vůdci kdysi naší nejsilnější pravicové strany, když na ideové konferenci ODS se jasně vyjádří, že z neomarxistické socialistické Evropské unie nikdy nevystoupí, pak vyhodí ze strany voliči nejoblíbenějšího člena Mgr. Václava Klause (33 000 preferenčních hlasů v Praze) a ještě k tomu za to, že v Poslanecké sněmovně řekl jako poslanec pravdivý výrok, pak na sněmu KDU-ČSL vyzve tuto proevropskou v současnosti neoliberálně orientovanou stranu ke spolupráci na boji s podle něho polokomunistickou Babišovou vládou a hned na to prohlásí, že ODS je konzervativní pravicová strana a on sám že je autentický konzervativec.

Pokud by to poslední byla pravda, musel by přece dělat vše, aby naši republiku zbavil vysoce nebezpečného neomarxistického diktátu EU, v jejímž čele se to hemží radikálními marxisty, dokonce bývalými maoisty a trockisty, prostě levičáky všeho druhu. EU, jejíž předseda Juncker oslavoval dokonce otevřeně  Marxe v Trevíru. EU, v níž díky těmto "vůdcům" vládne sebedestrukční každodenní boj s křesťanskou tradicí, v EU kde je nastolována politicko nekorektní cenzura, genderové šílenství, smrtící rovnostářství původních obyvatel se životu nebezpečnými vraždícími menšinami, jen aby si tito šílení levicoví vůdcové splnili svůj sen o zničení právního státu. Pokud by byl pan Fiala opravdu autentický konzervativec, jak o sobě tvrdí, musel by vyhlásit boj takovému novodobému marxistickému šílenství. A především pokud je věřícím katolíkem, musel by bojovat za udržení tisícileté křesťanské kultury u nás. Musel by přestat hlásat falešnou mantru o současném Západě a to, když už pro nic jiného, tak aby získal na svou stranu pravicové voliče. Jinak pro ně nebude dokonce ani levicovým prďochem, ale pouhým ustrašeným poloprďochem. Tak, jak to stojí v již citovaném Švejkovi:

"Poručík Dub byl by nejraději srazil Švejka pod vlak, opanoval se však a rozkřikl se na všechny: „Já vám povídám, abyste zde zbytečně nečuměli! Vy mě všichni ještě neznáte, ale až mne poznáte! – Vy zde zůstanete, Švejku,“ řekl hrozným hlasem, když Švejk s ostatními chtěl odejíti k vagónům. Zůstali sami stát proti sobě a poručík Dub přemýšlel, co má říct strašného. Švejk ho však předešel: „Poslušně hlásím, pane lajtnant, kdyby nám aspoň tohle počasí vydrželo. Ve dne není moc horko a noci jsou taky docela příjemný, takže je to nejpříhodnější doba k válčení.“ Poručík Dub vytáhl revolver a otázal se: „Znáš to?“ „Poslušně hlásím, pane lajtnant, znám. Pan obrlajtnant Lukáš má nemlich takovej.“ „Tak si to tedy, ty pacholku, pamatuj!“ vážně a důstojně řekl poručík Dub, zastrkuje opět revolver; „abys věděl, že by se ti mohlo stát něco velice nepříjemného, kdybys pokračoval v těch svých propagandách.“ Poručík Dub odcházel, opakuje si: „Teď jsem mu to nejlépe řekl: v propagandách, ano, v propagandách!...“ Nežli Švejk vstoupí opět do svého vagónu, prochází se ještě chvíli a bručí k sobě: „Kam mám toho DUBA jenom zařadit?“ A čím dále tím jasněji vybavovalo se Švejkovi pojmenování tohoto druhu lidí: poloprďoch.

Ve vojenském slovníku slovo prďoch bývalo odedávna používáno s velkou láskou, a hlavně toto čestné nazvání patřilo plukovníkům nebo starším hejtmanům a majorům a bylo to jisté stupňování používaných slov „dědek prevítská“. Bez toho přídavného jména slovo dědek bylo laskavým oceněním starého plukovníka nebo majora, který hodně řval, ale přitom měl svoje vojáky rád a chránil je vůči jiným regimentům, když šlo hlavně o cizí patroly, které jeho vojáky vyzdvihovaly z putyk, když neměli přesčas. Dědek se staral o své vojáky, mináž musela být v pořádku, ale míval vždy nějakého koníčka; na něco si zased, a proto byl „dědek“. Když ale dědek zbytečné sekýroval přitom mužstvo i šarže, vymýšlel si noční cvičení a podobné věci, byl „dědek prevítská“  a z „prevítského dědka“, jako vyšší stupeň vývinu neřádnosti, sekatury a blbosti, stal se „prďoch“. To slovo znamenalo všechno.

Veliký jest rozdíl mezi prďochem v civilu a prďochem na vojně.

Civilní prďoch, jest též představeným a také ho tak všeobecně nazývají v úřadech sluhové i podřízení úředníci. To je filistr byrokrat, který vytýká například, že koncept není dobře vysušen pijákem a podobně. Je to vůbec blbé hovadský zjev v lidské společnosti, poněvadž přitom dělá takový mezek rozšafu, všemu chce rozumět, všechno dovede vyložit a nade vším se urazí. Kdo byl na vojně, chápe ovšem ten rozdíl mezi tímto zjevem a prďochem v uniformě. V civilu to slovo prďoch představovalo dědka, který byl skutečný prevít, šel na všechno ostře, ale zastavil se přesto před každou překážkou; vojáky neměl rád a zápasil s nimi marně, nedovedl si získat žádné autority, které se těšil na vojně „dědek“ i „dědek prevítská“... a jestli Švejk nazval v duchu poručíka Duba poloprďochem, vystihl naprosto logicky, že jak do stáří, tak do hodnosti a vůbec do všeho schází poručíkovi Duboví do opravdového vojenského prďocha ještě padesát procent. S těmi myšlenkami vracel se ke svému vagónu Švejk."

]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ) POLITIKA Sun, 07 Apr 2019 10:57:02 +0000
V Brexitu jsme viděli velkou šanci začít bourat euovský domeček z karet http://fragmenty.cz/index.php/eu/item/2747-v-brexitu-jsme-videli-velkou-sanci-zacit-bourat-euovsky-domecek-z-karet http://fragmenty.cz/index.php/eu/item/2747-v-brexitu-jsme-videli-velkou-sanci-zacit-bourat-euovsky-domecek-z-karet Prezident Václav Klaus uvádí konferenci IVK v Obecním domě v Praze o nebezpečnosti eura
První osoba množného čísla v nadpisu není překlepem. Mluvíme skutečně o nás, o těch z nás, kteří hluboce nesouhlasíme se současnou formou evropské integrace, s její nedemokratičností, s její zbytečnou a zcela neproduktivní centralizací, s jejím potlačováním základní jednotky uspořádání evropského kontinentu, kterou je už po tři století národní stát, nikoli stát imperiální, nikoli nadnárodní říše. Ve výsledcích referenda o brexitu jsme viděli obrovskou šanci začít bourat celý euovský domeček z karet, a proto jsme ho tak pozitivně přijímali.  Rozhodnutí britské veřejnosti ve všelidovém hlasování v roce 2016, zvaném brexit, jsme interpretovali jako svobodné rozhodnutí většiny občanů jedné členské země Evropskou unii opustit. Důvodem byla jejich nespokojenost s tím, že stále více rozhodování o Velké Británii nebylo prováděno v britském parlamentu a britskou vládou, ale v bruselských byrokratických strukturách. Jen a jedině, a právě o tom, bylo hlasování o brexitu. Nemůžeme přijmout dnešní rozpliznutí debaty na toto téma, její převedení na detaily a technikálie.
Je důsledkem dosud neúspěšných jednání o realizaci brexitu mezi britskou vládou, sice rozpačitou, ale přesvědčenou o nezbytnosti dovést do konce téměř revoluční rozhodnutí britské veřejnosti (jakkoliv mnozí nejsme přesvědčeni o motivacích britské premiérky Mayové a o jejím způsobu vyjednávání s EU) a byrokratickým aparátem Evropské unie. 

Dnešní situace – po opakovaných hlasováních v britském parlamentu a po tvrdošíjném lpění vedení EU na své pozici – je v každém případě strašlivou prohrou všech evropských demokratů, kteří viděli v brexitu záblesk naděje do budoucnosti. Dnešní situace bohužel není náhodná, skoro se nám chce říci, že je nevyhnutelná. Velká Británie byla při těchto jednáních nejasná, nedůrazná, nepřesvědčivá, což odráží vnitřní rozpolcenost jak Velké Británie, tak britské Konzervativní strany. Britští vyjednávači, počínaje premiérkou Mayovou, která se nikdy netajila svým pozitivním vztahem k Evropské unii, očekávali normální vyjednávání, při němž by obě strany měly zájem dobrat se pozitivního výsledku. To byl fatální omyl.

V terminologii teorie her by se dalo říci, že očekávali „kooperativní hru“, zatímco evropští vyjednávači od počátku hráli „nekooperativní hru“, zájem na pozitivním výsledku neměli. Velkou Británii chtěli ponížit a potrestat. Zcela logicky je výsledek, jaký je. Bez ohledu na to, jak to dopadne, je už dnes jasné, že je to pro nás – nespokojence s EU – velikou prohrou. Nepodařilo se rozšířit myšlenku, že je dnešní forma evropské integrace omylem. Tato myšlenka v posledních třech letech spíše utrpěla. Tak to vidíme my, kterým až zas tak moc nejde o britské reálie.

My jsme brexit interpretovali jako kritiku konceptu Evropské unie. Therese Mayové, stejně jako předtím Davidu Cameronovi, se podařilo celou debatu převést do diskuse o imigraci a na tomto hřišti premiérka Mayová nemohla v souboji s EU nikdy vyhrát. Obecná debata o migraci je něco úplně jiného než debata o tom, jestli má být v Evropě potlačen národní stát a lidem v jednotlivých členských zemích má být vládnuto z Bruselu. 

Nejde nám až zas tolik o to, jak to nakonec dopadne, jestli bude brexit tvrdý, měkký nebo žádný. Šlo nám o to, jestli bude potvrzen tolik potřebný signál, že Evropa, vlastně Evropská unie, kráčí špatným směrem, nebo jestli to dopadne tak, že zvítězí přesvědčení, že se Velká Británie unáhlila a že se neumí rozhodnout.      

publikováno v deníku MF Dnes 

]]>
vaclav.klaus@institutvk.cz (VÁCLAV KLAUS, prezident ČR, nyní prezident IVK) EU Fri, 05 Apr 2019 09:52:34 +0000